Jdi na obsah Jdi na menu
 


Královské Poříčí - vesnická památková zóna

 

 

Královské Poříčí leží v okrese Sokolov, na levém břehu řeky Ohře mezi Sokolovem a Loktem nad Ohří. Rozloha obce zaujímá plochu 1 220 ha a téměř 80 % katastru bude zasaženo povrchovou těžbou hnědouhelných lomů podniku Sokolovská uhelná a.s. Hranice lomu Jiří a Družba je vzdálena 500 m od obce. V obci byl rovněž jediný hlubinný důl Sokolovského revíru - Marie. Byl v provozu 100 let a těžba na něm byla ukončena počátkem devadesátých let. Po ukončení těžby ( předpoklad mezi lety 2030 - 2040 ) budou zbytkové jámy po těžbě rekultivovány vodní plochou a předpokládá se vznik jezera o ploše mnoha set hektarů.

 

 

Vznik Královského Poříčí můžeme klást přibližně do dvacátých a třicátých let 13.století. Brzy po založení byl vystavěn kostel zasvěcený v té době velmi oblíbené svaté Kunhutě. Vyjímečné, až dominantní postavení kostela v obci v nejstarší době jejího vývoje dokládá skutečnost, že po celá tři století nejsou k dějinám Královského Poříčí zachovány jiné historické prameny, než ty, které se vztahují k této církevní instituci.

 

 

Původní německý název obce – Königswerth je složenina ze slov König – královský a Werth, znamenající území u vody.Bezpochyby připomíná, že toto místo patřilo v době založení vsi k pozemkům v přímé držbě krále a pod jeho vrchním dohledem bylo osídleno. Poprvé se jméno Královské Poříčí objevuje písemně zachyceno v listině z roku 1240, kterou český král Václav I. (1230 – 1253) uděluje řádu křížovníků s červenou hvězdou, založeném v Praze jeho sestrou Anežkou, patronátní právo na kostel v Sedlci, jeho filiálním kostelům v Lokti a Královském Poříčí. I když se tato listina ztratila, při rekonstrukci kostela Sv. Kunhuty probíhající na počátku devadesátých let tohoto století byly objeveny románské prvky jednoznačně potvrzující výjimečné stáří kostela Sv. Kunhuty, odpovídající počátkům 13. století.

 

 

Kostel nestál zcela jistě osamocen, avšak první soupis obyvatel obce je uveden teprve v loketském urbáři z roku 1522, kdy ves Královské Poříčí patřila mezi největší v panství Šliků ze Sokolova. Při farách vznikaly první místní školy. Existenci školy v Královském Poříčí dokládá výslovně až zápis z roku 1596 a pozdější zmínky v historických pramenech potvrzují, že zdejší škola měla dosti pravidelný provoz, který zásadně nenarušily ani velké konfesijní změny. Jediným zdrojem obživy obyvatel vsi až do sedmdesátých let minulého století bylo zemědělství.

 

 

Při novém politickém uspořádání státu v roce 1850 byla obec Královské Poříčí prohlášena samostatnou místní obcí. V této době začalo ztrácet zemědělství své někdejší dominantní postavení. Důvodem byly mocné hnědouhlené sloje Josef a Antonín, do té doby nedotčené obrovské přírodní bohatství, nacházející se v zemi pod územím obce.

 

 

První důl Meluzína byl s šachtou hlubokou 26,5 m a těžící uhlí ze sloje Josef uveden do provozu v roce 1867. Další rozvoj nesmírně urychlilo zahájení provozu na takzvané buštěhradské dráze mezi stanicemi Cheb a Karlovy Vary 19. září 1870. Další šachta Bernard byla založena poblíž železniční trati v roce 1872 a její těžní jáma byla zpočátku hluboká 75 m. Již v roce 1877 se z ní vytěžilo 5 370 t uhlí za rok a v roce 1880 20 610 t uhlí. Další snaha o zvýšení těžby vedla k vyhloubení nové těžní jámy Marie I hluboké 99 m, kde se těžilo ze sloje Antonín a v roce 1898 byla vyhloubena těžní jáma Marie II s hloubkou 185 m a zasahující do sloje Josef.

 

 

Zde však došlo k průvalu termálních vod majících za následek pokles vydatnosti lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další těžbu ve sloji Josef zakázal a tento zákaz trvá až dodnes. Mocnost sloje Antonín je v průměru okolo 25 m. Za více jak sto let trvání hlubinného dolu Marie se v letech 1884 – 1991 vytěžilo 39 mil. tun hnědého uhlí.

 

 

V obci se dochovaly některé lidové stavby podkrušnohorského typu, charakteristické pro oblast Sokolovska. Proto byla ves vyhlášena za vesnickou památkovou zónu. Za nejhodnotnější ukázku lidové hrázděné architektury je považovaný dům čp. 11, patrová hrázděná stavba. Hlavní průčelí do návsi zdobí v přízemí lizénové pasy zdobené ornamentikou, po levé straně štítu je segmentově zaklenutá branka, na níž navazují dvoukřídlá vrata.

 

 

Vesnickou památkovou zónou je i Dolní Rychnov u Sokolova, se souborem hrázděné architektury vesnických statků a hospodářských budov.