Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Mariánské Lázně - Městská památková zóna

 

 

Mariánské Lázně oplývají neopakovatelnou atmosférou. Ve výjimečné shodě přírodního bohatství a činnosti lidské ruky jsou perlou západočeských lázní. Důkazem je zasazení městské zástavby v širokém údolí mezi okolními lesními výšinami, četné vývěry minerálních pramenů, lázeňské parky, kolonády, historizující architektura lázeňských domů.

 

 

Přitažlivost Mariánských Lázní je dána geniem loci - duchem místa - navozující atmosféru zlatého věku lázní, kdy byly Mariánské Lázně vybudovány na módní vlně lázeňství, která byla spontánní a přirozená, a kdy byl pobyt v lázních společenskou prestiží a nutností. Z této doby se do současnosti zachovalo poměrně ucelené městské jádro, které se vyznačuje neobvyklým založením, kdy nejprve byly rozvrženy městské parky a posléze kolem nich vybudovány lázeňské objekty. Autorem tohoto urbanistického řešení je zahradní architekt Václav Skalník, který je jednou ze tří postav, jenž stály u zrodu Mariánských Lázní. Dalšími zakladateli města jsou lékař Jan Josef Nehr a opat tepelského kláštera Karel Kašpar Prokop Reitenberger.

 

 

Zajímavým tématem je architektura lázeňských domů, které upoutají svou mnohotvárností převážně v eklektickém slohu. Prvním slohem, který zanechal otisk v Mariánských Lázních je však klasicismus, jenž je v současnosti patrný jen na několika málo stavbách ve městě, např. na městském muzeu. Tyto stavby jsou obvykle dvoupodlažní se sedlovou střechou. Důležitým zástupcem klasicismu je také pavilón Ferdinandova pramene.

 

 

Na přelomu 19. a 20. století se městská klasicistní zástavba mění díky rekonstrukcím v reprezentativní hotely palácového typu. Objekty se zvyšují ve čtyřpodlažní s typickou mansardovou střechou, například Pacifik, Kavkaz. Domy mají okázalá fasádní průčelí, z nichž je možné vyčíst rukopis architektů, kteří se nesmazatelně zapsali do historie města. Nejvýznamnějším byl architekt Josef Schaffer, místní rodák, který studoval na vídeňské akademii a svou vídeňskou inspirací obohatil Mariánské Lázně o stavby v novorenesančním slohu. K jeho nejlepším dílům patří monumentální Nové Lázně, Společenský dům Casino, dům Palladio, Gymnázium, Centrální lázně. Svým uměním srovnatelný byl vídeňský architekt Arnold Heymann, který se prezentoval jako typický zástupce eklektismu. Projektoval např. hotely Pacifik, Hvězda, Kavkaz a hotel Bohemia, který lze uvést jako nejtypičtější příklad tzv. "šlehačkové architektury" Mariánských Lázní. Do třetice uveďme architekta Josefa Forbericha navrhujícího romantický Hotel Svoboda a nedaleko stojící novogotickou Kapličku Lasky.

 

 

Důležitou součástí architektury města jsou sakrální objekty se vzájemně odlišným architektonickým tvaroslovím. Protože se Mariánské Lázně snažily vyjít vstříc zahraničním hostům různých náboženských vyznání, nachází se zde kromě katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie, pravoslavný kostel sv. Vladimíra, Anglikánský kostel a evangelický kostel. Zajímavou stavbou byla židovská synagoga, která byla vypálena o tzv. Křišťálové noci v roce 1938. Jednou z nejvíce vyhledávaných památek Mariánských Lázní je Hlavní kolonáda, jejímž určujícím materiálem je litina z Blanenských železáren v kombinaci se sklem rafinovaně přivádějící světlo do interiéru. Autory kolonády jsou Vídeňané Hans Miksch a Julian Niedzielski.

 

 

O  slovo se v Mariánských Lázních hlásí rovněž secese, jejíž florální dekor a typické křivky jsou nejpůsobivěji rozehrány na fasádě domu Copelie v Anglické ulici. Další secesní domy se nachází v Třebízského ulici, dům Apollo a naproti stojící městské divadlo, přestavěné z původně klasicistní stavby a v Ruské ulici dům Pyramida. Mariánské Lázně se staly předmětem zájmu památkové péče a v roce 1992 byly prohlášeny "městskou památkovou zónou", která k dnešnímu dni čítá 43 památkově chráněných objektů.