Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ostroh – hrad Seeberg

 

 

Hrad Seeberg na vysokém skalnatém ostrohu nad potokem (odtud jeho jméno) byl založen zřejmě již okolo roku 1200 jako sídlo ministeriálů příslušných k císařské falci v Chebu. Ostroh byl osídlen již v pravěku, kdy se zde nalézalo hradiště opevněné valem a dvěma příčnými příkopy, které byly patrně využity i při stavbě románského hradu. První písemná zpráva o zdejším hradu pochází však až z roku 1322, kdy je zmiňován jako součást zástavy Chebska českému králi Janu Lucemburskému.

 

 

Správa panství a majetková práva k hradu patřila městu Chebu až do doby, kdy jej císař Zikmund Lucemburský daroval v roce 1434 svému kancléři Kašparu Šlikovi, původem chebskému patricijovi. Když Seeberg kupoval roku 1461 chebský radní Kašpar Juncker, byl již hrad velmi zpustlý. Po smrti jeho dědiců přešel hrad v roce 1497 do majetku bratrům Konrádovi a Joštovi z Neubergu. Konrád vedl dlouholetou lokální válku se svým sousedem Jorgem z Zedwitz, držitelem blízkého hradu Liebensteinu (dnes Libá), který vyplenil velkou část seeberského panství.

 

 

Za třicetileté války byl Seeberg v roce 1648 dobyt švédským vojskem generála Königsmarka a po obsazení vyplundrován a zapálen. Proto musel být svým tehdejším držitelem Vítem Dětřichem ze Steinheimu po odchodu Švédů opraven. Po smrti posledního mužského dědice spadl jako odúmrť do majetku české komory a císař Leopold I. ho roku 1664 přenechal svému tajnému radovi, komořímu a vrchnímu kancléři Janu Hartwigovi, svobodnému pánu z Nostitz. Od roku 1703 je hrad Seeberg v majetku města Chebu.

 

 

 

Dispozice hradu je dvoudílná. Předhradí odděluje od vlastního jádra hradu příkop s přístupovým mostem. Románský hrad obíhala v přední části dosud dochovaná hradba s dnes vnitřní branou, k níž na severovýchodním nároží přiléhalo věžovité stavení. Přístavba a rozšíření gotického hradu navázalo na přední část vysunutím nové brány s průjezdem a při jižní zdi situovaným palácem. Před východní a jižní obvodovou hradbou byl navíc zřízen parkán a zadní ostrožnu přeťal třetí příkop s padacím mostem.

 

 

Zástavba v této nejzápadnější části ostrožny však zcela zanikla zřejmě s renesanční přestavbou hradu. Ta proběhla během 16. století za Neubergů. Tehdy byl zarovnán terén zadní ostrožny a zasypán třetí příkop, a do východní části parkánu bylo vestavěno nové křídlo spojující severní věžové stavení s jižním palácem. Směrem do nádvoří bylo toto křídlo doplněno renesančními arkádami.

 

 

Po švédském vpádu došlo zřejmě jen k opravám, později byly hradní budovy zvýšeny o jedno patro. Starý padací most byl mezi léty 1724-1726 zrušen a nahrazen novým s vyzděnými pilíři. Město Cheb pak využívalo hrad především k hospodářským účelům. Kolem roku 1800 došlo ke stržení věže nad branou do předhradí a k zasypání vnějšího příkopu. Úpravy v letech 1905-1915 pak zachránily hrad před totálním zřícením. Po druhé světové válce byl však stavební stav objektů opět zanedbán.

 

 

Celková obnova hradního areálu započatá v polovině 70. let 20. století byla dokončena Městským muzeem ve Františkových Lázních v roce 1990, kdy byl hrad slavnostně otevřen pro veřejnost. V hradním paláci je instalována expozice slohového vývoje interiérů 19. století, od empíru až po Chippendale první čtvrtiny 20. století. V nejstarší části hradu lze dále spatřit původní černou kuchyni a rytířský sál (obřadní síň). V předhradí je zřízena expozice lidového stavitelství skanzenového typu ve kterém je otevřena expozice Život vesnického lidu severozápadních Čech.